Rozměry:

Technika:

Rok: 2024

Realizováno

džungli, v níž brzy zmámit se možné je.

Nespoutané kroky, jako kovové pentle tvořím,
v tichu šumím, nepřetržitých tónů se zmocním,
moje inaugurační vlna, jako bouře na břehu mořském,
záhady rozsáhlé k tvému poznání přiblížím.

V ekosystémech hlubokých a temných myšlenek,
kde hledání neutichá v lese tajenek, 
kognitivní stíny temnotou létají,
ve mně se ztrácíš, pochybnosti v mlze ustupují.

Hrozivým snem jsem, hranice nespatřím,
magie světa, kde ve vědění se zračím.

Báseň "Hranice neznáma" je sugestivním obrazem lidské mysli, kde se prolínají prvky přírody s procesem osobního prožitku a introspekce. Každý verš zde může být vnímán jako pokus odkrýt hluboké a složité vrstvy lidského poznání a emocí. Grafika, která zobrazuje nejasnou krajinu, je chápána jako vizuální reprezentace této básně.

První sloka odkazuje na "stuha z oceli", což může symbolizovat něco trvalého a pevného, avšak schopného chvění – jako mysl otevřená novým idejím nebo změnám. Zobrazení zamotaných větví v grafice tak může představovat složitost a propojenost myšlenek nebo emocí.

Druhá sloka, s "nespoutanými kroky" a "kovovými pentlemi", může vyjadřovat odvahu a pevnost při čelení nejistotě, zatímco "inaugurační vlna" jako první střet s něčím novým či významným. Tyto myšlenky mohou být vyjádřeny dynamikou a bouřlivostí krajiny na obraze.

Ve třetí sloce se objevují "ekosystémy hlubokých a temných myšlenek", což zdůrazňuje téma vnitřního zápasu a hledání. Tmavé, neproniknutelné oblasti na grafice mohou vyvolávat pocit ztráty nebo tajemství.

Čtvrtá sloka s "hrozivým snem" a "magií světa" může představovat nejistou hranici mezi realitou a snem, mezi známým a neznámým. Vizuální zobrazení, které se zdá být rozplývavé a tajemné, může vyjadřovat tuto neuchopitelnou hranici.

Celkově tato báseň a grafika společně tvoří dialog o hranicích lidského poznání, kde naše vnímání může být simultánně jasné a nejasné, pevné a zmatené.